Stránky

čtvrtek 3. února 2022

Postmoderní neomarxismus nebo židobolševické spiknutí?

Používání, nebo spíše nadužívání slova "neomarxista" je příznakem současné konzervativní rétoriky. Chtěl bych se zastavit nad absurditou, které tohle a příbuzné názvy vytvářejí.

Jordan Peterson dokonce používá slovní spojení "postmoderní neomarxisté", které se hodí mnohem lépe pro popis jeho představy, než pro popis reality. Složenina těch slov ostatně nedává smysl, je to něco jako "diktatura demokracie" nebo "státní lidská práva". Ale o tom jindy.

Vzhledem k tomu, že sám Peterson neumí vysvětlit, co tím myslí, zkusím něco takového sám. "Postmoderní neomarxismus" by měl rozbíjet všechny zažité vzory, ať už jde o stát, rodinu, pohlaví nebo majetek aby… aby… aby co vlastně?

Vlastností každé ideologie je nějaký narativ a marxismus má doknce poměrně mohutný metanarativ, který sahá daleko před a daleko za jeho politické působení. 

Konzervatismus má také svůj určitý metanarativ, který vypráví o "starých dobrých časech" které ale pravděpodobně (alespoň máme-li věřit dobovým záznamům) vlastně nikdy neexistovaly. 

Postmoderní ideologie je sama o sobě nesmysl, protože původním smyslem postmodernismu je popis situace ve které narativy ztrácejí důvěru. 

Konzervatismus má určitou hodnotu pro udržení status quo, ale zároveň může být dost problematický v situacích, kdy by byla určitá změna potřebná, ale není tak vnímána celou společností (to žádná změna není). 

Marxismus se o určitou společenskou změnu snaží a my můžeme právem přemítat, jestli bychom takovou změnu opravdu chtěli. Zároveň je ale jak marxismus, tak neomerxismus v mnoha společenských otázkách s konzervatismem zajedno. Marxismus řeší majetkové, nikoli rodinné, sexuální a ekologické vztahy. 

V dřívějších dobách byly různým takovým reformním snahám otevření mnohem více socialisté a liberálové, než komunisté. A kdo pamatuje dobu reálného socialismu, musí uznat že komunisté dokázali tak zprůměrovat společnost, oblečení, účesy i vystupování, že nad tím muselo srdce konzervativce jen plesat. 



Podstatné je, že ani hnutí LGBT, feministická hnutí ani ekologická hnutí nejsou od základu marxismus nebo neomarxismus. Není to jejich smysl. A to říkám přesto, co si o mnohých protagonistech myslím. Co to tedy znamená, pokud je člověk za své názory na ekologii, LGBTQ+ nebo třeba polyamorii označen za komunistu nebo neomarxistu?

Má teze je, že zde konzervativci vytvořili jakéhosi "velkého ďábla" z ingrediencí, které se jim prostě nelíbí. *) Tahle konzervativní chiméra má už velice blízko k víře v židobolševické spiknutí, proto bychom jí měli velmi pozorně hlídat, aby z ní nevyrostlo něco obludného.


*) Nechci tvrdit, že žádný takový člověk neexistuje. Ostatně i na Prague Pride jistě někdy uvidíte transparent tvrdící že k uznání práv LGBTQ+ je potřeba nejprve svrhnout kapitalismus. Dává sice smysl asi jako "Pokud chcete opravit bicykl, musíte nejprve svrhnout kapitalismus!", ale umím si představit člověka, který obojí myslí vážně. Naopak nedokáži si představit hnutí, které by se za taková hesla postavilo (i když i o tom začínám po proticovidových demonstracích a vystoupení QAnon pochybovat). V každém případě by se měla (pokud mají zájem přežít) všechna taková hnutí pronikání marxismu bránit, protože marxisté dokáží infiltrovat, kontaminovat a zneužít jakékoli z těchto hnutí, ale tato hnutí nedokáží změnit myšlení a směřování marxistů.